fbpx

Cože to ta moje duše po mně vlastně chce?!

Je začátek května 2019, jsem na semináři s Komalou de Amorim „Otevírání hlasu“.  Zpíváme do čaker, pěkně popořadě.

První čakra

A tak první dny trávíme mručením, mumláním a šeptáním do  1. čakry. Slyším Komalu, jak první večer říká, dejte si pozor, co se vám bude v noci zdát za sny. Celý den jsme otevírali podvědomí prostřednictvím 1. čakry.

Jsem zvědavá, zda si budu něco ze snů pamatovat. Sny pro mě byly klíčové dokud jsem se nezačala řídit pocity ve vlastním těle. Dokud jsem své tělo necítila, nevnímala, tak ke mně promlouvalo skrze sny, které byly živé, barvité, v noci jsem prožívala celé příběhy jako ve filmu.

Postupně jsem si však své sny přestávala vybavovat. A jak tak roky cvičím hormonální jógu, probouzím se ráno odpočatá a s dobrou náladou. Ne jako dřív, kdy moje nálada závisela na emočním náboji snu, který se mi zdál.  Sny si teď pamatuji  jen výjimečně.

Sen?  Sen!

Uložila jsem se ke spánku na tenkou matraci uprostřed sálu, kde se seminář konal, s pocitem, že se nechám překvapit, co se bude dál, a usínám.

Spím dobře, ráno se probouzím a matně si vzpomínám, že těch snů, co se mi zdálo, bylo opravdu hodně. Mezi všemi obrazy začíná vystupovat jedna scéna.

Stojím rozkročená nad podlahou a dívám se na svůj podbřišek. Vnímám, že ze mě něco vychází, jako když rodím, je to tmavě fialové až vínové, jakási tkáň? Nemá to žádný určitý tvar. Nemám k tomu žádné emoce, jen ten obraz, který se mi během dne vrací znovu a znovu.

Nechápu, co to má být.

Během dne stále zpíváme do 1. čakry.  Komala se ptá na naše sny. Jedna slečna se hlásí, že nerozumí poselství svého snu. Komala ji zve, ať svůj sen projde znovu, ať ho i zazpívá.  Trochu se zdráhá, přihlásím se také, že nevím.

Zvedá se nás víc, kdo netuší, co jim měl sen říci. Začneme spolu a přitom každý sám zpívat svůj sen zpěvem 1. čakry.

Uvolňuji se, zpívám a zpívám, najednou vnímám obraz, vidím ve své představě ženu ve vínovo-fialovém šatu a plédu stejné barvy, jak drží na rukou miminko v bílé zavinovačce. Její obličej nevidím, pléd má hluboko stažený do obličeje. Neslyším žádné zvuky ani nemám emoce k tomu, co vidím.

Vnímám, že klečí na zemi a to dítě pokládá do hlíny, dívám se, dívám a najednou se mi rozsvítí!

Ona pohřbívá své miminko!

A tento obraz se mi spojí s mým snem. Ano, skutečně jsme neudělali Tristanovi poslední rozloučení. A jak taky?  Jediné, co mi po něm zbylo je pozitivní těhotenský test, který si schovávám na památku. Většina jeho tělesné schránky skončila v odpadu roztrhaná na kusy a zbytek v ambulanci, kde jsem byla na kyretáži.

Tristan se nenarodil jako maličké krásné miminko velké okolo 7 cm. Potrácela jsem zaskočená, zoufalá a nesouhlasící s tím, co se děje a podle toho také vypadaly okolnosti.  Dnes to vnímám se smířením, byl to můj a Tristanův společný prožitek a tak jsme to prostě měli.

Zpátky na seminář.

 

 Jak mi došlo, o co tu jde, ulevilo se mi. Aha, tak to se po mě chce. S odchodem Tristana jsem se smířila, ale stále ho ve svých myšlenkách oživuji. Ano, občas počítám, kolik by mu bylo let,  jak by asi vypadal, jak by si hrál se svou sestrou. Kam by asi chodil do školy.  Jaká by měl rád jídla? Jezdil by rád na lyžích jako tatínek nebo na snowboardu jako maminka?

Určitě by měl tmavé kudrnaté vlásky a hnědé oči po mé babičce. V celé rodině široko daleko máme  jen modré nebo modrošedé oči, jediná maminka mého otce měla čokoládové oči, které jsem vždycky jako malá obdivovala. Měl by rád auta nebo přírodu? Jak by se smál?

Další noc a klíšťata.

Další noc na semináři je již opět jakoby bezesná a bez poselství od mé duše.

Přijela jsem domů a hned po návratu jsem rodině oznámila, že začátkem srpna, na výročí Tristanova odchodu, uděláme poslední rozloučení. Trochu jsem se obávala, co tomu řeknou. Navrhuji, že Tristana rituálně pohřbíme na posvátnou půdu pohřebiště v lese, které sloužilo potřebám starobylého hradiska Chochola.

Manžel mě usadí:

Jo, klidně, ale do lesa nejdu. Jsou tam klíšťata.

Aha, hm. No jo, klíšťata. Těch jsou tam mraky.

Něco vymyslím říkám si v duchu a jsem spokojená, ano, uděláme poslední rozloučení s Tristanem.

A další díl skládačky zapadl na své místo.

Následující den zjišťuji, že jako bonus jsem si ze zahrady z místa semináře přivezla malé klíště…

 

  • 3 klíče odemykající uzdravení z potratu + 1 kouzelná formule navíc

    Stáhněte si můj návod ZDARMA a poznejte 3 klíče k vašemu zdraví. Odemkněte uzdravující schopnost vašeho ženského těla.

  • Nejnovější příspěvky
  • Sejděme se na Facebooku