fbpx

Kyretáž – vítaná pomoc nebo past?

 

Ležím na lůžku u svého gynekologa a čekám až nastaví ultrazvuk, abychom se podívali, jak se miminku daří. S napětím čekám, jak bude miminko velké, zda uvidím zase to tlukoucí srdíčko jako minule. Pan doktor dlouze hledí na monitor, nic neříká, pak se zamračí a říká: „Je mi to líto, srdíčko mu nebije.“ Rychle uklidí ultrazvuk, zvedá se a jde za stůl.

Jsem v šoku, cože? To jsem nečekala, potíže, slabé krvácení, to vše se již minimálně 14 dní neukázalo.

Kyretáž

Těhotenskou průkazku, kterou má pan doktor pro mě vyplněnou, uklízí do složky. Jako zdálky slyším: „Je třeba vyčistit dělohu, objednám Vás na kyretáž.“ Dívám se nepřítomně, ano, kyretáž. Vždycky, když jsem slyšela hovořit kamarádky o kyretáži, vyvolávalo to ve mně směs nepříjemných pocitů a teď to čeká mě. Možnost volby si nepřipouštím.

Nemám sílu odporovat, mám strach odmítnout. Jen kývnu hlavou, odsouhlasím termín další den ráno a odcházím z ordinace. Už chci být sama se svou bolestí.

Hlavou mi víří tisíce myšlenek, co teď?

Vracím se do práce a snažím se, aby na mě nikdo nic nepoznal. Nikdo netuší, že jsem těhotná, tedy byla jsem, zavalí mě vlna lítosti a běžím brečet na toaletu.

Večer doma přemítám, jaké to zítra bude? Neublíží mi to? Nepoškodí kyretáž mou dělohu? Mám strach. A co mé tělo? Proč drží plod v děloze, když už není živý? Na co čeká? Nevím, nevím, nevím. Jdu spát. Ráno moudřejší večera.

V noci mě probudí bolest v břiše. Velmi silné stahy dělohy, připadá mi to jako porod. Aha, je to tady, říkám si. Nevím proč, ale připadá mi to bolestivější než porod. Protože se tomu bráním? Nechci přijmout, že je konec mého těhotenství? Tak najednou?
Ráno, když „porodím“ největší kus tkáně která zbyla ze zárodku, zkoumám ji. Tak takové to je. Mám pocit, že jsem blíž té syrovosti života, život a smrt, jedním dechem.

Operace

Blíží se čas odchodu na operaci. Končí moje fáze svobodného propouštění, teď přijde na řadu medicínský zákrok. Jsem v přípravně. Po administrativních náležitostech čekám v bílé košili, snažím se být bez emocí, neplakat. Zdravotnický personál na to přece není zvědavý.
Přichází zdravotní sestra a ptá se mě: „Tak jste si to nerozmyslela?“. Vytřeštím na ni oči. Co si mám jako rozmýšlet? Emoce se derou ven a já se slyším, jak říkám: „Já potrácím.“ A na plné kolo propuknu v pláč. Už se neudržím.

Jdu na malý sálek v soukromém zdravotnickém zařízení. Naštěstí to není žádná velká nemocnice a spousta lidí okolo. Jen personál a já.  Připadám si, jako bych šla na popravu. Za chvíli dostávám injekci a už nic nevnímám.

Po probuzení mě hned zajímá, zda je vše v pořádku. Ano. Nedošlo k protržení dělohy, hurá, z toho jsem měla obavy. A proč vlastně? Cítím se slabá a bolavá, motám se.

Cesta domů

Manžel mě vyzvedává a popohání mě, abych přidala, že spěchá. Uvědomuji si, že nemohu chvátat. Každý rychlejší pohyb, tvrdší náraz chodidla o zem mě bolí, ano přesně tam, v podbřišku. Vždyť jsem přece na internetu četla, že děloha nebolí? Manželovi připomenu, že jsem po zákroku s narkózou a jdu jako by mi bylo 100 let.

Doma se snažím strávit prožitky posledních dní.

Za měsíc je kontrola na gynekologii. Děloha je uzdravená, bez komplikací. A co moje duše? Dostala ten prožitek, co potřebovala?

Tenkrát jsem ještě netušila, že se dá potrat prožít i přirozeně bez operace. Prostě tak, jak jej ženy po staletí prožívaly. Bez chemického koktejlu narkózy. Nejsem zastánce extrémních cest za každou cenu. Ale co když narkóza narušila přirozený proces hormonální chemie těla? Co když tělo má samo mechanismy, aby samovolný potrat zvládlo? Přece i samotný potrat je zdravým mechanismem fungování těla, který vybírá plody, jež mají největší šanci na přežití. Tak to přece v přírodě chodí, ne?

Udělala jsem dobře?

Vím, že pro mě byla kyretáž tehdy tou správnou cestou. Byla odborně provedená na profesionální úrovni. Měla jsem moc velký strach na to, abych to zvládla sama. Neměla jsem důvěru v moudrost svého ženského těla.
Dnes bych volila jinak. Pokud bych se dostala do stejné situace, požádala bych svého gynekologa o čas pro sebe a svou dělohu. A kontrola u gynekologa to přece jistí, ne?

Jaká je odpověď na otázku: Kyretáž – vítaná pomoc nebo past?

Pro mě je to obojí, vítaná pomoc, pokud tělo není zdravé a jsou okolnosti, které mu brání následky spontánního potratu zvládnout bez lékařského zásahu a past v tom, že narkóza přeruší proces přirozeného hojení a následkem toho se mohou dostavit noční můry a jiné nepříjemné příznaky, tak jako se to stalo mně.

Ale to už je jiný příběh.

Jak jste na tom s důvěrou ve své ženské tělo vy?

  • 3 klíče odemykající uzdravení z potratu + 1 kouzelná formule navíc

    Stáhněte si můj návod ZDARMA a poznejte 3 klíče k vašemu zdraví. Odemkněte uzdravující schopnost vašeho ženského těla.

  • Nejnovější příspěvky
  • Sejděme se na Facebooku