Děloha, co to je? Aneb jak šel život s mojí dělohou…

Sedím v lavici, 7. třída základní školy, je hodina přírodopisu, paní učitelka sedí za katedrou a vypráví o pohlavních orgánech ženy a muže. Stydím se, dělám, že tam nejsem. Hlavu mám skloněnou, oči upřené do lavice. Děloha? Nic mi to neříká.

Je mi 18 a jsem na povinné gynekologické prohlídce před nástupem na vysokou školu. Starší lékař, prý bývalý primář gynekologického oddělení oblastní nemocnice, se mě ptá: „ Vás nikdo nechce?“.

Nerozumím, asi naráží na to, že jsem ještě panna. Mlčím. Nic neříkám. Cítím se nepříjemně.

Pokračuje: „Máte obrácenou dělohu, ukážu Vám na to cvičení – kočičku.“ Klečím na lehátku na všech čtyřech a prohýbám se v zádech a bedrech. Snažím se cvičit pečlivě, aby cvičení mělo účinek. Pan doktor ke mně přichází a říká: „Ještě více se prohněte“ a chytne mě za zadek a pobízí mě k dalšímu cvičení. Je mi to nepříjemné, ale nejsem zvyklá autoritám odporovat, tak znovu a znovu až mi konečně dochází, že něco není v pořádku. Pan doktor je však se společným cvičením spokojen. Když mi dojde, že tady už nejde o cvičení, ale o osahávání, prudce se zvednu a mlčky odcházím. Pan doktor mě ještě starostlivě nabádá, abych nezapomněla doma pravidelně cvičit. Ach ta děloha!

Doma jsem ve cvičení nepokračovala.

Těhotenství

Je mi 32 let, gynekoložka přikyvuje, ano, jste těhotná, „a víte, že máte štěstí?“ Ano, to vím, i když je těhotenství neplánované, mám štěstí! „No uvidíme, jestli to ta vaše obrácená děloha zvládne. Do 3. měsíce se musí narovnat!“ Nechápu, jak zvládne? Tak celé 3. měsíce čekám, zda to moje děloha zvládne.

Tři měsíce uplynuly jako voda, paní doktorka hlásí: „Ano, děloha se narovnala, je to v pořádku. Teď už Vám ho nikdo nevezme.“ Poprvé v životě cítím vděčnost vůči ní, té děloze, co v ní bydlí moje miminko. Nechápu, jak se může tak malý orgán tolik zvětšit, však na to má 9 měsíců, myslím si a víc to neřeším.

Vracím se z porodnice, při kojení vnímám bolestivý pocit dole v břiše, aha děloha se zavinuje, jak jsem o tom četla. Moje děloha má při zavinování svoje tempo, rozuměj „pomalé“ oproti normě, břicho se mi jen pozvolna vrací do původní velikosti. Mám jiné priority, takže tomu dál nevěnuji pozornost.

Antikoncepce pro dělohu

Při kontrole po porodu žádám svou gynekoložku o nitroděložní tělísko. Jsem samoživitelka a druhé dítě sama už nedám. Souhlasí a domlouváme termín.

Opět ležím na gynekologickém stole, netušíc, co bude následovat. Paní doktorka si připravuje tělísko, najednou mnou projede bolest. Bože můj, co to tělísko s mou dělohou udělalo?! Zatmělo se mi před očima. Od teď vnímám, jakési neurčité nepohodlí v podbřišku. Zvyknu si na to.

Za půl roku mám ledvinovou koliku, při kontrole stavu ledvin držím v ruce rentgenový snímek a vidím tělísko v děloze. Poprvé si uvědomuji, že děloha tiše snáší ten umělý předmět, který ji neustále dráždí a vyvolává v ní zánět. Mám dojem, že na sekundu vnímám, jak se ona cítí.

Jak jen to jde, nechávám tělísko vyndat. Už ti to neudělám děloho, promiň, říkám si.

První šance pro dělohu

Je mi 36, jsem na semináři Probuzení ženy s italskou lektorkou. Poprvé se snažím vědomě soustředit do dělohy. Nic, jako by ve mně žádná nebyla. Seminář končí meditací na uzdravení dělohy, meditaci prospím, nic si nepamatuji. Sama nemám chuť a upřímně ani zájem se svojí dělohou hovořit či na ní meditovat.

Další těhotenství

Je mi 43 let, jsem v 11. týdnu těhotenství, gynekolog se dívá na ultrazvuku na mrtvý plod a říká: „Vaše děloha ho nechce.“ Nechápu, jak děloha může nechtít dítě a způsobit jeho smrt? Přesto vnímám, že se na ni, na tu svou dělohu zlobím. Co to jen udělala? Proč to dítě odmítla?

Začínám se o svou dělohu zajímat, je tak mocná, dává život i smrt?

Jsem zvědavá, jak ve skutečnosti vypadá, navštěvuji čínskou putovní výstavu BODY, kde jsou upravená a zakonzervovaná lidská těla. Zírám do vitríny s ženskými orgány, vidím jen jakési nitky, to jsou vejcovody? A to něco mezi, to je děloha? Jsem zmatená, světlo to do mého vnímání dělohy nepřineslo.

Hormonální jógová terapie

Je mi 44 let, potkávám se hormonální jógovou terapií od Dinah Rodriguez. Cvičím pravidelně, práce s vaječníky už je pro mne rutinou, ale ta děloha! Stále mi uniká. Občas se pokouším vnímat, zda něco říká. Neříká nic, alespoň já nic neslyším.

Nevzdávám to. Nedávno jsem četla, že děloha je srdce ženy. Tak snad to své ženské srdce jednou uslyším bít a vyprávět příběhy ženské moudrosti a lásky.

Zajímá Vás, jak to bylo dál? Čtěte tady